Předchozí článek Další článek

Jak jsem vzala překonávání hranic doslova…

Tento úžasný dopis jsme dostali od Julie, která se v loňském roce zúčastnila otevřeného večera Překonávání hranic s Janem J. Ženatým. 

Julie, moc Ti děkujeme za tuto krásnou zpětnou vazbu a doufáme, že se Tobě i celé Tvé rodině bude na Kypru žít krásně!

 

Touha žít v přímořském státě se mě drží už od dětství, asi se mě zmocnila kdysi dávno, když jsem moře poprvé uviděla, ucítila jeho slanou chuť, skákala ve vlnách a plácala kostrbaté hrady z písku. Ale upřímně si spíš myslím, že ji mám vtisknutou pod kůží od narození… Štěstí mi v životě šlo naproti a potkala jsem svého muže, který je napůl Čech a napůl Kypřan. Kypr mi naprosto učaroval a postupně ve mně narůstalo přesvědčení, že to je přesně místo pro nás, pro náš šťastný život. Byli jsme ale dlouhou dobu svázáni pracovními povinnostmi a také kořeny a vztahy, co nás pojí k České republice..když jsem na jaře otěhotněla, mé uvažování o přesunu na Kypr ale dostávalo čím dál konkrétnější obrysy. Nebylo by přece jen pro miminko tím nejzdravějším prostředím právě slunečný Kypr, provoněný mořským vzduchem? I pro mne jako novopečenou maminku by byl jistě život příjemnější, na Kypru je snad úplně vše přizpůsobeno dětem. Restaurace, pláže, dokonce i nákupní košíky v supermarketech mají nainstalovaná nosítka pro miminka, aby měly mámy volné ruce na přehrabování se v regálech. Navíc manžel by byl jistě šťastný, kdyby se po dlouhých 16-ti letech vrátil do svého druhého domova.. A tak jsme polemizovali, zvažovali a stále váhali.. Život se nás ale rozhodl popostrčit, manžel přišel díky strukturálním změnám o práci a já už vlastně počítala s brzkým nástupem na mateřskou. Manžel navrhl, že bychom tedy mohli zkusit jít žít na Kypr a zjistit, zda je to opravdu místo pro nás. A mě se v tu chvíli zmocnila naprostá panika. To, po čem jsem vždy toužila se přede mnou zjevilo, stačí říct to pověstné „ano“. Vše se mi začalo motat v hlavě, na povrch vypluly obavy, stres z tak zásadní změny, nejistota, vše mi v hlavě vířilo a najednou jsem si nebyla ničím jistá.
papir

Až jsem jednoho dne doma narazila na kus papíru. Byly to poznámky z kurzu QEDu – Překonávání hranic, kterým jsem jen tak ze zvědavosti prošla v loňském roce. Pročetla jsem své poznámky a vrátila se v čase, pocítila tu neskutečnou sílu své mysli, vůle, svého přesvědčení a jistoty. V tom se mi konečně rozsvítilo. Došlo mi, že se zbytečně bojím, neustále si přehrávám v mysli, jaké všemožné tragické scénáře by mohly nastat, místo toho, abych skočila po příležitosti, po které toužím celý život! Sakra, vždyť jsem toho v životě už tolik dokázala, tolik zvládla..v podstatě vše, za čím jsem si opravdu šla. A bylo rozhodnuto.

julie

Tento text už píši v 8.měsíci těhotenství na Kypru, kam jsem dorazila minulý týden. Na příjezd manžela zatím čekám a s pomocí jeho rodičů nám hledám bydlení. Do porodu nezbývá už moc času, takže doufám, že nám štěstí opět půjde naproti a stihneme se někde zabydlet..Věřím, že jsme se rozhodli správně a když bude potřeba, jsem připravena bojovat! Poznámky z kurzu QEDu mám pro jistotu s sebou, kdyby opět přišla slabá chvilka 🙂

usmev

Novopečená Kypřanka Julie